LUDMILA OBDRŽÁLKOVÁ
[ ÚVOD ]    [ FINSKO ]    [ ŠIFROVAČKY ]   [ FOTOGALERIE ]     [ KONTAKTY ]
Matrix 2008
tak trochu jiná šifrovačka
12.-13.4.2008

Oficiální webové stránky hry:
http://velkyvuz.cz/matrix/uvod.php

ÚVOD
Samotná hra začala úderem třinácté hodiny, kdy se z rádia ozval hlas oznamující místa deseti stanovišť. Na nich bylo možné získat jednotlivé části první šifry. Ideální na rozdělení startovního pole. Díky nápadu s nahráváním snadno získáváme všech 10. Zjišťujeme, že stanoviště se dají dobře rozdělit do několika skupin. Já mířím k těm, co jsou nejblíž - tj. Staroměstské náměstí a kostel sv. Ducha. Agent na Staromáku se mě na nic neptá, jen mi vrazí do ruky list papíru. Podobné je to i u kostela sv. Ducha. Protože ostatní členové týmu teprve míří na Malou Stranu a dál, zadání od agentů vyzvedávám i na Petrském náměstí a ve Fantově kavárně. Vracím se na základnu (kolej Jednota) a protože nemám klíče od pokoje, zabírám strategické místo u stolu u vrátnice. Za chvíli mi společnost dělají dva přisednuvší si policisté. Možná se trochu diví, proč pořád dávám nějaké papírky přes sebe proti světlu, ale po chvíli se už jeden z nich věnuje mobilu, druhý nějaké křížovce. Zajímavá služba :-) Než se objeví Fido s klíčema, není problém vyzkoumat, že spojením čar dostaneme mapu pár ulic v Praze s označeným místem dalšího stanoviště. Počkáme na zbylé části zadání, Zdenda se ujme překreslování a za chvíli už Láďa s Fiďákem míří do parku na Balkán. Já na nám. Kinských. Protože první část týmu vyrazila bez věcí (myšleno bez batohů pouze s nejnutnějšími šifrovacími pomůckami), následuju jejich příklad (což se později ukazuje jako chyba) a vydávám se směrem k letohrádku s tím, že pro věci se stavím později.

ALFA
Prostředí Kinského zahrad už zdobí pár posedávajících a polehávajících skupinek. Na stanovišti získávám informační letáky a 2 nová zadání. Pohled na azbuku mi vleje úsměv do tváře :-) Už po několikáté v relativně krátké době se ukazuje, že učit se ruštinu nebyl vůbec špatný nápad. Než se stihnu do textu začíst, už jsem Václavem převelena na pěší zónu na Andělu.

ANDĚL
Protože do čtvrté hodiny zbývá ještě pár minut, bavím se fonetickým přepisem ruštiny do smysluplných anglických vět. Úderem čtvrté ale můj zrak upoutají dvě dámy oblečené v černém. První z nich začíná povídat o Bohu a Ježíši. O Bohu? Ano, ptáte se správně. Já si říkala něco podobného: Pane Bože, tohle má být šifra? Nevím, ale jsem fascinována procítěným zvoláním "haleluja". Zjevně nejsem sama, protože se u nás zastavují dva policisté. Na skupinku lidí s papíry a tužkami, kteří nábožně poslouchají píseń o Bohu a synu božím, musí být kouzelný pohled :-) Zatímco jedna z dam vysvětluje, že jde o schválenou akci, volá mi Václav a zjišťuje, co se zde děje. V tu chvíli ještě nemám tušení, takže pokládám mobil před sebe, ať si chlapec taky užije originální kázání :-) A tak společně posloucháme: "Haleluja! Ježíš je syn boží! Následujte Boha!" Když už ale jedna z kazatelek potřetí zvolá "HALELUJA" s obří vervou, v hlavě už se mi usídluje nápad na morseovku. Ono tak velký výskyt slov Bůh, Ježíš a haleluja v různých kombinacích asi nebude jen náhoda :-) Volám haleluja a pádím si pro kód na Smíchovské nádraží.

SMÍCHOVSKÉ NÁDRAŽÍ
V nádražní hale zamířím k telefonní budce, opíšu si kód stanoviště a na blízké lavičce dopřekládám azbuku. Překvapuje mě, že samotný překlad už byl řešením šifry. Volám Václavovi o nejlepší možný spoj na Kajetánku a dozvídám se, že on se jede potápět do Hostivaře, zatímco Láďa s Fiďákem se zabývají CDčkem.

KAJETÁNKA
U kolejí na Kajetánce nejsem poprvé, ale v přilehlé zahradě rozhodně ano. Když se přede mnou objeví ruina domu, jako z nějakého hororového filmu, říkám si, že tohle je jeden z důvodů, proč mám ráda podobné hry. Člověk objeví zákoutí, o kterých předtím neměl ani tušení. V prvním patře nad schody si vyzvednu zadání šifry "HOHO" (na papírku kromě tohoto nápisu nic jiného není). První, co mě napadá, je H2O neboli voda, proč je tam ale jedno O navíc, že? Aha, peroxid vodíku :-) Protože takovým vybavením nedisponuju, rozhodnu se pro vlastní způsob stenanografie - natáčím papírek různě proti světlu, ale bohužel nic nového nevidím. Nasedám do autobusu směr Hradčanská a ejhle jiným natočením (nikoliv proti světlu, ale silným dopadajícím slunečním paprskem) zahlédnu na papírku nějaké jiné písmeno. Je už jen otázkou času než objevím celý text odkazující na Nový Svět. Tahle ulička se podle mapy dokonce nachází nedaleko. Tomu říkám řešení za pochodu a nulová časová ztráta :-)

NOVÝ SVĚT
Na místě objevím zadání s mřížkou 9x9 s obrázky uvnitř. Vzpomenu si na Tmou 8, ale sudoku to asi nebude :-) Volám Václavovi o svém objevu a při té příležitosti domlouvám přesun ke skupině Láďa+Fido, kteří právě míří do Holešovic. Při čekání na tramvaj dumám, proč zrovna zvolili tyhle obrázky a ne jiné. Netrvá dlouho a myšlenka na kalendářní měsíce je na světě. Radost ze správného nápadu mi ale kazí sílící zima a hlad. Nějak hold nebyl čas vrátit se na kolej pro věci.

NÁDRAŽÍ HOLEŠOVICE
Konečně nejsem sama :-) Jako rozdělit tým je sice zajímavá věc a určitě dobrá pro zkoušku koordinace atp., ale ve víc lidech je to hold větší zábava. Navíc s plným žaludkem je to hned o něčem jiném (díky, Láďo :-)). Zjišťujeme, že sudoku šifru máme dokonce ze dvou stanovišť. Řešení je ovšem zatím nezvěstné. Známe sice nějakou souvislost obrázků s kalendářními měsíci, ale pořád nám vadí černý čtvereček :-) Rozhodneme se tedy poprvé využít nápovědu. Tady se nám povedla druhá perfektní optimalizace času, i když tak trochu nechtěná :-) Když se Láďi ptají, v kolik hodin je schopný být v telefonní budce na dané křižovatce, suverénně prohlásí v 20.15. To, že je to asi za čtvrt hodiny si ovšem uvědomí až poté, co zavěsí. Zklamaně naštvaní si zoufáme, že tohle jsme fakt nedali. Když nám ale o chvíli později volá Kikča, že ona křižovatka je poblíž Ládví, pádíme do metra. Láďa se vydává na zběsilou stíhací jízdu, která je, jakkoliv se to předtím zdálo nemožné, úspěšná. S nápovědou nám šifra odolává jen pár minut. Na další stanoviště s kluky ovšem nemířím, protože si jedu vysvobodit batoh s věcma na naši centrálu.

STRAŠNICKÁ
S batohem a lepší náladou tentokrát podporuju druhou luštící skupinu - Zdendu s Václavem, kteří si vytvořili prozatimní stanoviště v hospůdce u Kulturního domu barikádníků ve Strašnicích. Zajímavá volba - zrovna zde totiž probíhá pyžamová párty :-) Kluci už mají udělané analýzy všech druhů, ale tetris nám z nich hold nějak neplyne. Když není nápad, rozhodnem se stihnout aspoň nový omikron (sedmý v pořadí). Václav ale bohužel o pár minut nestíhá vlak, takže veškeré síly vkládáme do honu na omikron osmý. Mezitím se dovoláme na nápovědu pro tetris. Dovolání se mi přišlo jako šifra sama o sobě. Nápověda je tentokrát v Dubči. Je to jedno z míst, kde byl Václav na kole :-) (míň je těch, kde na kole nebyl, že?). Takže zatímco Václav míří do Dubče, já, Láďa a Fido jedem stíhat omikron. Zdenda si užije placení u pyžamového vrchního a míří na centrálu.

OMIKRON
23:51, roh ulic Kožné a Železné. Na místo přicházím 10 minut před stanoveným termínem. V úzkém průchodu se už mačká asi 30 lidí. Zajímalo by mě, jaký pocit měla agentka držící část kódu omikronu, kterou v 23:51 oblehla masa lidí a spustila se palba blesků z všemožných fotoaparátů a mobilů. S opsaným kódem mířím na základnu, kde stvořím jakýsi přehled všech získaných kódů. Zároveň se Zdendou rozlousknem tetris.

Mezitím čekáme na návrat Václava z Dubče a také nás opouští Láďa, který se vydává do Emauz a následně taky do dalších zbývajících nenavštívených stanovišť chaotické části, protože je zvládá luštit za pochodu jak na běžícím pásu. Při luštění kamenných keltů navíc udělá jednu drobnou chybku (kolika tahy se dá napsat "R"?), díky níž si letošní Matrix budeme pamatovat jedině pod heslem PAROPWŮDUCH (místo správného "park průduch") :-D

SERVER (Troja, koleje)
Zatímco Láďa ještě luští šifry, my už se pomalu přesouváme na Troju, abychom zkoukli, co přesně budeme provádět s danými kódy. Než nám Láďa zavolá další kód, sedíme v křesílkách v budově koleje a děláme borďoš. Vrátná nás několikrát přijde upozornit se slovy: "Pánové, jestli se neztišíte, tak vás vyhodím." "Tak jo, pánové, buďte zticha" :-P Inu slečny jsou zjevně tiché jako pěny.

S dvanácti získanými kódy jdeme zničit server. Oceňuju perfektně předělané klávesnice. Hledání těch správných znaků dá docela fušku :-) Bohužel se nám nedaří jeden z kódů zadat správně, takže než abysme díky třetímu chybnému zadání museli absolvovat celou proceduru znovu, raději se spokojíme s 11 body.

LINEÁRNÍ ČÁST aneb KONEČNĚ VŠICHNI
Na první stanoviště lineární části už cestujeme všichni společně. Hned je to veselejší. Takové povídání o paropwůduchu nám vydrží skoro až k hvězdárně :-)

BLIKÁTKO
Tohle je asi největší zásek naší hry. Blikátko jsme totiž vyřešili až "hrubou silou". Tedy nahráním záznamu na video a framováním jednotlivých záběrů. Nezbývá mi než závidět a obdivovat zároveň elegantní způsob řešení Tupounů s poklepáváním na rameno. Škoda těhle chvil, protože nás pak vzdalují od možnosti dostat se někdy do cíle. Na druhou stranu i záseky k tomu prostě patří. Stejně jako ukrutná ranní zima :-)

STROMY (Čimický háj)
"Barvy hledejte 200m jihovýchodně." Střihli jsme si to chrouštím a lesíkem, protože přeci nepůjdeme po cestě, když ta není jihovýchodně :D Přicházíme na hezkou louku u dětského hřiště, odkud je vidět spousta barevných domů, střech, kytiček, kontejnerů atp. Je prostě až neuvěřitelné, co všechno je člověk schopný vidět, když chce zoufale něco najít a napasovat na zadání šifry. Ale všechno marně. Václav znovu zkouší hrubou sílu a využívá připravený prográmek na sčítání písmen. Díky tomu vyloučí spoustu chybných kombinací. Mezitím se jdu znovu podívat k hájence a rázuju si svých 200 metrů JV (ovšem po cestě), čímž se dostávám k barevně označeným stromům a pár luštícím skupinkám. Přesun týmu na správné místo a vyřešení šifry je pak už jen otázkou asi 10 minut.

PRAŽCE
Chystejte rukavice! Tak je nenesem zbytečně! Na místě leželo pět velkých železničních pražců a ortogonálně k nim stál org. Co bylo úkolem, se dozvíte tady. Největším problémem tohoto stanoviště bylo rozhodnout, kdo bude hráčem s kartami. Nakonec byl zvolen Václav. Láďa s Fiďákem se chopili rolí nosičů pražců. Vyslechli jsme si pár úvah na téma muzikanti a jejich drahocenné ruce, a nakonec úkol úspěšně zdolali :-)

HODINY
Do konce hry zbývaly ještě asi 2 hodiny. Bylo jasné, že cíle už nedosáhnem, ale pro zadání další šifry každopádně musíme a hlavně chceme :-) Při přesunu nás opustil Fido, který odcházel kvůli zkoušce s kapelou. Stanoviště šifry se nacházelo nedaleko Vltavy. Pro samotné zadání šel jen Zdenda, protože my ostatní jsme zaujali polohu vleže u břehu a oddali se hřejivým slunečním paprskům. Hold idylka :-) Do řešení už se nám pak nějak nechtělo. Zašli jsme si vyfotit onu zajímavou dopravní značku potřebnou k vyřešení šifry a vydali se na přívoz přes Vltavu a pak vláčkem do centra.

Zážitky a dojmy jsme pak ještě probrali v hospůdce. Útočiště jsme si našli v Amsterodamu na Žižkově. Vydatně jsme se posilnili a odešli dohánět spánkové deficity.

Teď už nezbývá než se těšit na další ročník :-) A já se těším moc!

ZÁVĚR
Od cíle nás dělilo vyřešení tří šifer. Na server (stanoviště Pí) jsme podle vrcholové knihy dorazili 22. v pořadí. Podle postupových výsledků jsme na naší poslední získané šifře (stanoviště Ypsilon) byli dvanáctí.

© 2007-2018 - Ludmila Obdržálková