LUDMILA OBDRŽÁLKOVÁ
[ ÚVOD ]    [ FINSKO ]    [ ŠIFROVAČKY ]   [ FOTOGALERIE ]     [ KONTAKTY ]
Matrix The 6ame
Praha
9.-10.4.2011

Oficiální webové stránky hry:
http://velkyvuz.cz/matrix/

Přišlo jaro a s ním Matrix, naše nejvíc nejoblíbenější šifrovací hra. Oprášili jsme osvědčené složení týmu z loňského vítězného tažení a na populární post nosiče coly se po rozvrtání kolene vrátila zahojená Lída.

Tradičně paranoidní atmosféra Matrixu se nás zmocnila už během kvalifikace, ovšem tentokrát jsme si dovolili i trochu nadhledu. Po pár marných pokusech s Nevyluštitelnou jsme se usnesli, že orgové jsou dostatečné svině, aby název šifry odpovídal skutečnému stavu. Zhlédnutím filmu The Game se toto naše přesvedčení změnilo v jistotu, neboť orgové evidentně potřebovali důvod, aby nám mohli sdělit, že jsme vstupním testem neprošli. Nadhled se změnil v nadšení, když Václaf našel ve schránce dopis od CRS s klíčem.

Dobře naladěni jsme se sešli U Bulínů na tradiční oběd. Následovaly kávičky a dortíčky v nedaleké cukrárně, ze které bylo přímo vidět na start v Bezručových sadech.

Startovní aktivita byla vtipná, stylová a klíčová, jak se na zahájení sluší. Poslala nás k poštovní schránce (stanoviště L), na kterou dav týmů nejprve zaútočil svými klíči a pak se odněkud vynořila obálka se zadáními. Osmisměrka ani divná matika nám neodolávaly dlouho, Lída s Václafem se hned rozjeli na Vítkov (E) a my s Davidem a Merem jsme se vydali k Muzeu (K). Semaforovou abecedu na mobilu (bezva nápad) dal David s Merem za chvíli a David odjel do Jindřišské (J). To už jsme od Václafa věděli, že stejná šifra byla i na Vítkově. Petrská nám vyšla o chvíli později a po cestě jsme nabrali Davida, aby se tým moc nedrobil.

Václaf s Lídou zatím vyřešili kostky a odjeli na Čechovo náměstí (F), kde našli už vyřešenou číselnou a osudné ovečky. Během následujících dvou hodin zoufalstvím snědli většinu zásob a při průběžných telefonátech zněli čím dál tím trudnomyslněji. Časem jim odjel na pomoc Mer, ale ani to nepomohlo a na řešení oveček jsme si jako většina týmů museli počkat až do cíle.

Na Petrské (D) jsme zatím vyzvedli další dvě šifry. Naštěstí jedna z nich byla už vyřešená osmisměrka a druhou jsme zrovna získali i na J. Z Jindřišské jsme si navíc přivezli žlutomodrý obrázek, který následně Mera odeslal do Švédské (C). S Davidem na nás zbyla kulatá, přehnaně česká slova, evidentně tvořící klávesnici. Přiřazení písmen s diakritikou odpovídajícím číslům bylo samozřejmé, stejně jako sečtení hodnot v každém slově. V zápalu odhalování samozřejmostí jsme hravě přešli přes řešení a ještě asi patnáct minut kombinovali. Nakonec jsme přestali machrovat převáděním čísel na písmena z hlavy, zapsali jsme řešení a odjeli na most Legií.

Mer zatím vyzvedl zadání squatterů spolu s už hotovou číselnou a na úpěnlivou žádost Václafa s Lídou jim odjel na pomoc. My s Davidem jsme na mostě Legií (I) získali squattery a kamenné Kelty, kteří se letos obzvlášť vydařili. Squattery jsme přenechali větší a zoufalejší polovině týmu a vychutnali jsme si kombinaci stříhání s morseovkou. Cestou do Rybářské (H), při výstupu z tramvaje na Podolské vodárně nás kontaktoval Mer s řešením squatterů, které vedlo jen o jednu zastávku zpět, na Výtoň. Nechal jsem Davida vyzvednout H a došel na náplavku, kde u ústí Botiče (N) stál nevinně se tvářící org. Když jsem se s ním pokusil navázat rozhovor, byl nedůtklivý, jen mi drze ukázal na fólii s papírem plovoucí v Botiči a dál se tvářil, že tam není. Když jsem si zul boty, zcela samozřejmě vytáhl foťák a zaujal loveckou pozici. Kdybych si nevšiml roury se zadáním visící na provázku, klidně by mě s morbidní radostí fotografického fanatika nechal se vykoupat.

Na Výtoni jsme se postupně všichni sešli a zjistili, že zbývá už jen rozstříhat kolečko a nechat sežrat všechny ovce. Václaf s Lídou nám bez řečí kolečko sebrali a odjeli do Nuslí pro M. Vrátili se asi za hodinu s vyluštěnou mongolštinou, která vedla na naše úvodní stanoviště L, ale našli nás ve stejném stavu jako při jejich odjezdu. Žraní oveček stále nikam nevedlo a začalo foukat. Vlezli jsme do Podolské celnice a zkoušeli trápit mozky v teple. Dali jsme si do pořádku všechna zadání, Václaf zkoušel najít smysl v systému úloh nelineární části a jinak jsme si zcela standardně lezli na nervy. Dobrou hodinku plkání ukončila Lída, když objevila morseovku v klíčích. Díky orgům za skvělý aha-moment.

Do blízkosti pražských archivů jsme se přesunuli tramvajovým výletem přes Nusle a dále po zběsilém nástupu autobusem 213. Do Klíčovy ulice jsme přišli Archivní, takže jsme onu klíčovou bednu spatřili prakticky ihned. Otevírání bedny jsme si náležitě užili, vznikly jedny z mála fotek, které z celé hry máme. Naši reálnou pozici jsme vzhledem ke zdržením odhadovali okolo třicátého místa, bylo nám ale divné, že nepotkáváme žádné týmy. Překvapení a radost z třetí příčky, hned za kouskem fosforu a Chlýftýmem, byly veliké.

Hoke9ka se ukázala elegantní a přímočará, otázka patnácti minut. Před námi ovšem ležela jedna ze zásadních překážek letošního Matrixu – stanoviště P. Všude samé provázky, občas nějaké klíče a k tomu org-chaotik, který při kontrole příchozího týmu ničí zadání … Začátek té spleti jsme našli brzy, pět linek s klíčem na kraji, což nám hned přišlo povědomé. Nejprve jsme ale chaotickému orgovi pomohli najít utržený konec provázku a upozornili ho na klíč, který jsme objevili pod úvodním taktem na zemi. Org klíč sebral a začal přímo před námi kontrolovat zadání podle jakéhosi papíru. Aniž bychom chtěli, zahlédli jsme zápis, který o mnoho hodin později orgové rozdávali všem přeživším týmům. Myslím si ale, že nás tato nápověda příliš nezvýhodnila, protože náročnost šifry spočívala v něčem jiném.

Prošli jsme každý svoji linku, zapsali do not a postupně identifikovali písně. Původně mi přišlo zcela jasné, že různé délky klíčů budou udávat různé délky not, ale ukázalo se, že autor šifry takto nepřemýšlel. Na druhou stranu autor nejspíš očekával, že každý tým bude schopen odlišit jeden „víc jiný“ klíč od ostatních, které byly sice také všechny různé, ale asi jaksi „méně“.

Dvě ze tří získaných písní ukazovaly na most, přičemž jedna přímo na ten pražský. Ani na chvíli jsme tedy nepochybovali, že hledáme most, což bylo zpětně asi dost krátkozraké, ale nakonec správné. Jediný most ležící přesně na kružnici o poloměru 1,5 km se navíc nacházel poblíž ulice Pražská. Po chvíli rozhodování jsme se tam vydali.

Kvůli nekorektnostem v zadání nás nakonec vůbec nemrzí, že jsme stanoviště Q tak trochu vyhaluzili. Pokud je nám známo, nejsme jediní, kteří takto postupovali (minimálně letošní vítězové prý uvažovali úplně stejně). Částečné jasnovidectví nakonec také patří ke schopnostem kvalitního týmu.

Na železničním mostu poblíž Pražské ulice zpočátku nebylo nic zvláštního. Po nalezení nenápadného klíče přivázaného ve spodní části zábradlí mi však přeběhl mráz po zádech. Atmosféra opravdu začínala houstnout. Klíčová cesta nás vedla dál za most a Václaf byl na koni s hypotézou, že po tom pražským mostě máme skákat přes zelenou louku, abychom si mohli zahrát kostku na nějakém dalším mostku. Když ale klíče v jednu chvíli zmizely, bylo třeba se vrátit a najít zadání ukryté v křoví.

Šifru Q řadím k tomu nejlepšímu, co se na letošním Matrixu objevilo. Dvojitý, resp. trojitý polský kříž jsme si vychutnali zcela v duchu naší odpovědi ve vstupním testu – zbožňujeme šifry v šifrách! V patách Chlýftýmu jsme dorazili na R, kde nebylo žádné zadání, pouze řešení. Stanoviště S ve Václafovo mobilu jsme původně interpretovali tak, že jeho zadání najdeme 0,65 km západně (na Z), tedy v budově Hostivařského nádraží. Tam ale samozřejmě nic nebylo. Po chvíli dumání jsme si SMS zprávu přečetli pořádně a za chvíli se z „klicSvitani“ stalo „hrazSlatina”.

Z Hostivaře na Slatinu je to ale pěkný kus. Jelikož jsme nebyli obeznámeni s aktuální trasou autobusu 509, překvapilo nás jeho zjevení na Průmyslové ulici a ujel nám před nosem. Nezbylo opravdu nic jiného než šlapat. Na T jsme dostali objednaný Earl Grey v krásném pomalovaném termohrnku. Poměrně rychle jsme zjistili, že všechny znaky lze zapsat kombinací tří základních primitiv (podle autorské terminologie). Frekvenční analýza ukázala, že jednotlivé znaky mohou velmi dobře přímo kódovat písmena, ale některé kombinace primitiv zcela chybí. Díky šifře squatteři z městské části jsme už věděli, že orgové některá vybraná písmenka abecedy diskriminují a považují je za ošklivá. V intencích tohoto zaujatého postoje jsme si řekli, že v hledané tajence tato „ošklivá“ písmenka nebudou. Dvě z chybějících kombinací primitiv byly velmi blízké, zkusili jsme je proto přiřadit písmenům F a G. Tento pokus vedl k cíli a za chvíli už jsme nacvičovali signalizaci v semaforové abecedě. (Václaf: No, kdyby orgové dali jako kód pro zastavení auta třeba QWX, asi bychom tak rychle neuspěli)

Na tomto místě podotýkám, že naprosto chápeme frustraci mnoha týmů z nedostatku aktivit v městské části. Orgové se vyřádili až ve druhé polovině, čímž dokonale stupňovali atmosféru, ovšem pouze pro těch pár týmů, které relativně ve zdraví přežily šifru P.

Stopování futuristicky nasvíceného auta CRS bylo dalším bonbónkem letošního Matrixu. Zastavili jsme ovšem až druhé auto, neboť na první pokus se nám podařilo semaforovou kreací značně vyděsit jednoho náhodného nočního řidiče. Bez extempore se neobešla ani samotná jízda, neboť se mi se zavázanýma očima podařilo přivřít a rozbít cosi visícího z předních dveří (Václaf: A zneškodnit tak neonové označení vozu). Přejezd jsme chápali jako skvěle zrealizovanou paralelu k ději filmu. Ovšem pokud bylo cílem nás trochu dezorientovat, nepodařilo se. Orgy dostihl jejich tři roky starý prohřešek, kdy chudák Václaf musel kvůli jejich zpožděnému nápovědnímu telefonátu do budky v Dubči sledovat, jak mu ujíždí poslední denní autobus do města, a pak jít pěšky na noční dopravu do Běchovic. Při našem přejezdu tak Václaf hlásil všechny zatáčky s předstihem.

Šifra U se nám málem stala osudnou. Papírky z Matrixích šátků jsme seřadili prakticky hned a existovala i hypotéza společného základu slov od jednotlivých pisatelů. K tomuto nápadu a k vyřešení nás vrátila až Lída po třech hodinách marného snažení a po přejezdu na Spojovací, o jehož důvodech zde pro zachování zbytků naší důstojnosti pomlčím. Bylo jisté, že tímto jsme se ztratili veškerý náskok na týmy za námi, ne-li hůř.

Po návratu do Počernic jsme potkali Pomocnou školu, která právě opouštěla V. Snadno jsme našli a louskli mapovou reminiscenci na Bednu 2008 a spěchali dobýt ztracenou pozici. Měli jsme štěstí (jako už po několikáté na letošním Matrixu), že autobus správným směrem jel během několika minut. Díky tomu jsme na W dorazili o jen malou chvíli po Pomocné škole, navíc zrovna ve chvíli, kdy nám svým jásáním nad nalezeným zadáním ukázali jeho polohu. Šifru W za sebe hodnotím jako vrchol letošního Matrixu. Krásná, čistá, trojitá semaforová. Na princip přišel David a dotáhla ho Lída. Vrátili jsme se na druhé místo, a opravdu bylo kam spěchat. Po rychlém přesunu jsme v Kardašovské ulici nějakou dobu bloudili labyrintem chodníčků a školních budov, než jsme našli správný vchod.

Cílové aktivity svým charakterem sahaly od cílené prudy (42 dřepů) až šikany (aport) přes zábavné týmové činnosti (badminton, braille) až po vymyšlení básně popisující hru:

Ačkoliv se trasa zdála dobře vytyčená,
aspoň jedna šifra byla pěkně vypičená.
Dojeli jsme s ní až na Spojovací,
kde jsme si s vyluštěním dali práci.

Cílem orgů samozřejmě bylo se nám dostatečně vysmát. Když přišly podruhé dřepy, obešli jsme zadání aktivit na zdi, našli opět morseovku v klíčích, která nás symbolicky vracela na začátek a říkala: VZDEJ. Nemuseli nás prosit dvakrát, vždyť jsme viděli film a navíc se blížila Pomocná škola. Vešli jsme do tělocvičny jako druzí, poblahopřáli Chlýftýmu k téměř pětihodinovému náskoku, zjistili řešení ovcí a hlasitě přivítali ostatní vítěze, Pomocnou školu, JÁDRO a Seš-lost. Orgové opět potvrdili, že jsou v podstatě svině, ale zároveň nám umí udělat hru přesně na míru.

Za tým poTrati sepsal LaBe

© 2007-2018 - Ludmila Obdržálková