24.-25.7.2010
Oficiální webové stránky hry:
http://seslost.cz/
tým poTrati ve složení: Láďa Benda, Lukáš Horák, Václav Jára, Lída Obdržálková
Po dlouhé absenci na šifrovačkách zaviněné zraněním jsem na sebe v sobotu ráno opět oblekla poTratí triko a společně s Václavem, Merem a Láďou se vydala na druhý ročník noční šifrovací hry Sešlost, která se tentokrát odehrávala v Posázaví.
Z Prahy jsme vyráželi už něco málo po deváté, abychom stihli prozkoumat příjemnou restauraci U Libora naproti vlakové zastávky Sázava-Černé Budy a vydatně se v ní posilnit na hru. Stejný nápad měla taky Tykadla (alespoň jejich většinová část, včetně zapomenutého člena z vlaku :-)).
Během registrace jsme si ověřili, že tajné kódy byly týmům šité na míru. Jen nevím, zdali není kód "kondom" pro tým "poTrati" nepochopením jeho názvu :-) Každopádně nás ale pobavil a věřím, že orgy při jeho/jejich vymýšlení taky.
Šifra 0 - Posázavská fotbalová liga (PFL)
Úvodní šifra znamenala rychlé rozptýlení členů týmu pro výsledky zápasů PFL. Jako hlídač batohů a sběrná jednotka přinesených informací jsem zůstala nedaleko startu. Přestože si výsledná tabulka s jednotlivými výsledky zápasů příliš neodpovídala, docela rychle jsme přišli na to, že další šifru najdeme v Sedlišti u přejezdu.
Šifra 1 - Jízdní řád
Vytvořili jsme dvě skupiny. Předsunutá jednotka tvořená Láďou s Václavem se rychle vydala k přejezdu. Druhá jednotka se zatím vydatně bavila šifričkovou křížovkou (už dlouho jsem se tak nepobavila, velká pochvala pro orgy). Křížovka byla vyřešena, a tak jsme se ještě vrhli na sudoku. Není proto divu, že v okamžiku, kdy jsme se blížili k přejezdu, nám předsunutá jednotka telefonicky oznámila, kterým směrem pokračovat k šifře dva. Protože se nám s Merem nelíbila představa, že místo šifrovačky absolvujeme "chodičku", přidali jsme do kroku za chvíli narazili na zbylou část týmu. O první šifře vím tedy jen tolik, že to byla rychlovka :-) Nějaké posuny v abecedě pomocí údajů v jízdním řádu.
Šifra 2 - Magický čtverec
Chvíli jsme polemizovali nad tím, jak magický čtverec vypadá a zda se po nás bude chtít jeho vyplnění pomocí 100 čísel tak, aby bylo dostáno jeho definici. Poté už jsme ale začali spojovat stejná čísla a dostali pro ně vždy jeden průsečík. Pospojované průsečíky sice dávaly zajímavý obrazec, ale moc smysluplně nevypadal. Pořád tomu něco chybělo. Protože si ale Mer všiml, že text nad čtvercem má přesně 100 písmen, bylo hotovo. Mohli jsme pokračovat směr Bělokozly.
Šifra 3 - Křížovka
Tohle stanoviště nám dalo docela zabrat. Nebylo to jen deštěm, který se spustil na naše hlavy. Měli jsme problém vymyslet, co s dvojicemi pětipísmenných a sedmipísmenných slov. Nějak ne a ne přijít na to, jak spolu souvisí. Než jsme mohli vyrazit k posedu, uplynula hodina a půl. Šifra to ovšem byla hezká (vícestupňové šifry mají něco do sebe).
Šifra 4 - Trojuhelníčky
Trojice čísel od 1 do 26 jsme spojili do trojúhelníčků (copak se to nenabízelo?), mrkli na to a to už Láďa pronesl, že zaběhne pro nápovědu (maratonec se nezapře), protože tohle se mu luštit nechce :-) S nápovědou byla šifra vyřešená téměř bleskově. Nejvíc času zabralo najít vhodnou minci, která přesně odpovídala velikosti kružnic (ideální byla kovová padesátikoruna). Líbilo se mi, že čísla byla použita jak na pořadí, tak na kódování písmene.
Šifra 5 - Černobílý rastr
Cesta ke stanovišti šifry 5 vedla kolem skautského tábora, o kterém se mluvilo v úvodních instrukcích. Vědomi si toho, že bychom jím neměli procházet (a to jím vedla tak hezká lávka), přeskákali jsme přes potok o pár desítek metrů vedle a pak využili lávky o něco zasloužilejší. Zatímco to Václav s Merem vzali napřímo přes nějaké chrouští, šli jsme s Láďou po cestě, která ústila u stromu, pod kterým v obálce leželo zadání šifry. Václav s Merem se nám mezitím ztratili, protože pokračovali k jiné domnělé křižovatce zelené a cyklo. Značení v mapě hold nebylo úplně jednoznačné. Kupodivu ještě existují místa bez mobilního signálu (tohle bylo jedním z nich), takže jsme se znova sešli až po pár minutách. Kostičková šifra byla moc hezká. Na první pohled to vedlo na rastr. Stačilo ho jen správně rozdělit a natočit.
Šifra 6 - Souřadnice
Umístit šifru do hospody byl fajn nápad :-) Zvlášť, když její vyřešení si žádá delší čas. Zaujalo mě, že obecní úřad v Drahňovicích a hospoda sídlí v jedné budově. Souřadnice nás napadly rychle. Zakreslili jsme pár bodů, ale na nic kloudného to nevypadalo. Láďa se opět rozhodl vydat pro nápovědu. Teprve po ní se Václav ujal kompletního zakreslování všech 101 bodů. Kdybychom nebyli líní to udělat rovnou, ušetřili bychom si spoustu času. Láďa má neuvěřitelnou schopnost vidět morseovku - všude. Tady se to vyplatilo. Za chvíli už jsme četli, že máme rozdělit souhlásky do tří skupin (tvrdé, měkké, obojetné). Už dlouho mi chyběla grafika, tak jsem tipovala kótu. Byla tam :-)
Šifra 7 - Slepé sluníčko
Na kótě 424 jsme kromě pár posedávajích týmů našli taky šifru se sluníčkem. To, že sluníčko je slepé (jasný Braille), nás trklo až po nápovědě (Láďův třetí běh po okolí). Než jsme ji ale dostali, určili jsme tři druhy přetočení písmen, která jednoznačně určoval stín. To, že by mohla po morseovce přijít další morseovka, jsme vůbec nepředpokládali. Proto jsme na písmenka zapsaná v přetočeném braillově písmu začali jakoby svítit a překreslovali jsme jejich stín. Touhle myšlenkou jsme se zaobírali příšerně dlouho. A přitom řešení jsme měli docela dlouhou dobu před očima. Jen zase nekompletní, protože nikdo nevypsal delší řadu, z které by na nás morseovka vykoukla. Škoda, že na jednoduchá a elegantní řešení přijdou většinou až po prozkoušení roztodivných nápadů :-)
Šifra 8 - Galerie
Chválím umístění šifry a její atmosféru. Galerie se mi moc líbila. Láďova věta "je to trivka" po východu z galerie orgy zaujala natolik, že si nás museli vyfotit a neustále se chodili ptát, zda už máme vyřešeno, když je to taková trivka :-) Šifru jsme vyřešili, ale zas tak jednoduché to nebylo ;-) Pro mě byla tato šifra šifrou poslední. Operované koleno začalo zlobit a řeklo si o klid. Využila jsem tedy nabídky odvozu do nedalekých Pyšel, kterou jsem měla domluvenou ještě před hrou. Zbytek týmu vyfasoval od řidiče tři lahváče, a tak vůbec neprotestoval. Tomu říkám výměna :-).
Zjevně to byl dobrý doping, protože se klukům povedlo hru úspěšně dokončit , tedy dojít do cíle a ještě získat krásné čtvrté místo. Gratulace!
Posílám vřelé díky organizátorům. Přestože můžu hodnotit jen necelou část hry, byla jsem moc potěšena výběrem trasy a zajímavými šiframi. Kladně hodnotím taky možnosti nápověd. Přeju spoustu hezkých nápadů pro příští rok.
Šifra 9 – Tapír
Poděkujeme Lídě za první část reportáže a navážeme v místě, kde se s námi v rámci rekonvalescence rozloučila – tedy v romanticky nasvícených kulisách hradu Český Šternberk. Od příjemného rozptýlení s orgy nad šálkem čaje nás odtrhlo vyřešení Galerie a přesun na podle mě asi nejtěžší (a při znalosti řešení i nejhezčí) šifru letošní Sešlosti. Pro zadání jsme šli kupodivu poměrně na jistotu, i když jsme si betonovou skruž původně představovali v trochu jiné poloze. Hned na první pohled byly nápadné přebývající mezery a neproporcionální písmo. Velmi se nám také zamlouvaly některé formulace, za něž se posléze v autorském řešení orgové zcela nepochopitelně omlouvali :) Ovšem kromě standardního přepočítání všeho možného nějakou chvíli žádné nápady nepřicházely. Zcela kategoricky jsem odmítl běžet pro čtvrtou nápovědu a jak se ukázalo, dobře jsem udělal. Drahnou chvíli poté, co Mer odešel, zhmotnil scrabblista Václaf již déle hlodající podezření v pozorování, že každá věta obsahuje „pí“. Desetinný rozvoj pí seděl na počty písmen ve slovech už v dobré polovině textu, když zavolal Mer, že je „úplně vyřízenej“ a má nápovědu vedoucí na číslo pí ... !@#$%^&* ... Ukázalo se, že mapka mezi šifrou a nápovědou zcela neodpovídala skutečnému terénu a chudák Mer po delším prodírání mokrou křovinou musel zvolit chůzi potokem. Když se však po více než hodině od svého odchodu vrátil, našel nás ve stejném bodě jako při jeho telefonátu. Ve stále znatelnějším nočním chladu jsme promočeného Mera (a po chvíli i sebe) začali urychleně balit do tekutého svetru. Chlastu bylo naštěstí díky lahváčům dostatek, což se ukázalo jako zcela stěžejní bod našeho postupu. Na tomto místě si dovolím polemizovat s „výrazným nedoporučením alkoholu“ od autorů svatého Manuálu. Pouze nemalým množstvím whisky jsme se dokázali restartovat po neúspěšném luštění těžké šifry a pouze za neustálého přísunu Merovy vynikající ořechovky nám nescházela motivace k pokračování po nevyhnutelné absolutní nápovědě.
Šifra 10 – Tapír
Přesun lesem hlava nehlava byl vzhledem ke stoupajícím promile velmi zábavný. Nad vyzvednutou šifrou jsme chvíli nezávazně plkali, pak ji Mer přeložil napůl se slovy, že se s tím nebudeme s..., a šlo se na Pirkštejn.
Šifra 11 – Bambule
Pěkné výhledy nad ránem v okolí Ratají naši už tak dobrou náladu ještě vylepšily. Při pohledu na zadání další šifry jsem prohlásil, že to je vlajková abeceda a nejdelší dobu z následného řešení nám zabrala hádka s Václavem o tom, že se této abecedě říká semaforová.
Šifra 12 – Číslo 273
Ani řada čísel nás nevyvedla z míry. Po provedení prvočíselných rozkladů jsme ještě chvíli dumali a pak mi konstantní počet pěti činitelů asocioval rastr. Obarvením prvočinitelů čísla 273 vyčel Kuchelník.
Šifra 13 – Křižovatka
Na Kuchelníku nás čekal poslední zásek letošní Sešlosti. Na první pokus, který vzhledem k pokročilé ranní hodině trval něco přes půl hodiny, se nám podařilo projet křižovatku všemi autíčky. Ovšem přehlédnutím dvou možných míjení autíček jsme na něj spotřebovali příliš mnoho kroků. Nápověda potvrdila naši domněnku o polském stylu konečného vyluštění, ale po další chvíli neúspěšného snažení vytuhnul Václaf. Teprve po delší době boje s autíčky a klížícími se víčky mi vyšel počet průjezdů na počet značek. Správný způsob čtení polského kříže jsme se dozvěděli až v cíli, ale v tu chvíli se probudivší Václaf už před usnutím tušil Ledečko a tak byl výběr z řetězců BAB, EDE, POP a SRS značně usnadněn. Zde vyslovuji velký dík Lídě a Merovi za průběžné řešení šifřiček při přesunech v úvodní fázi hry. Kapitál v podobě vyluštěných hesel pro nápovědu nám byl oporou v celém dalším postupu.
Šifra 14 – Báseň
Zadání naznačilo, že se navzdory prodělaným zásekům blížíme k cíli. Pro strategickou nápovědu šel Václaf a dobře mu tak. Brzy začalo pršet a my měli velké štěstí, že náš stolek na břehu Sázavy zakrýval velký hospodský slunečník. Můj alkoholem zmožený mozek si z dodnes neobjasněných důvodů seřadil slova v prvním řádku tak, že jsem přečetl SEŠLOST. Chvíli mi pak dalo najít, kde jsem to vlastně viděl. To už volal Václaf s nápovědou, ale jen proto, abychom mu mohli říct, že to už víme. Na správně seřazené řádky jsme ještě chvíli koukali a najednou vidím VLAKO. Pokračování našel Mer o moment později a nakonec jsme na Václava ještě skoro půl minuty čekali.
Cíl
Naše obava, že nás v cíli ještě čeká nějaký úkol, byla rychle rozptýlena a díky jediné absolutní nápovědě jsme nakonec došli jako čtvrtí. Dopili jsme ořechovku, poklábosili se Sešlostí a po krátké návštěvě místní nádražky jsme se odebrali courákem do Čerčan. Tam na nás čekala vysmátá Lída a zbytek cesty do Prahy jsme bavili horním patro CityElephantu.
Z letošní Sešlosti jsme si odnesli zásadní poznatek: Alkohol na šifrovačku patří! V rauši se luští bezvadně a dokud jsou šifry elegantní a přímočaré, omámený mozek je pro ně ideálně připraven, neboť narozdíl od mozku střízlivého žádných složitostí není schopen! :)
Za tým poTrati sepsali Lída a Láďa