Havlíčkův Brod
28.-29.8.2010
Oficiální webové stránky hry:
http://svicky.sifrovacka.org/
tým poTrati ve složení: Ladislav Benda, Lukáš Horák, Václav Jára, Jindřich Morávek, Ludmila Obdržálková
O účast na Svíčkách jsem se neúspěšně pokoušela dva roky. Vždycky mi ji zhatila nemoc. Letos bylo konečně všechno jinak :-)! Podobně na tom byl Václaf. Ten byl sice zdravý jako řípa, ale termín jím organizovaného scrabblového turnaje ve Volyni se vždy shodoval s termínem Svíček. Dalšími členy týmu ("svíčkovými matadory") byli Jin3ch, Mer a Láďa.
Start byl letos v Okrouhlici. Zatímco Jin3ch s Merem použili k příjezdu čtyřkolé miláčky, naše pražská sekce se připojila k hromadné jízdence s odjezdem vlaku v 9:11 z hlavního nádraží. Asi dvouhodinovou cestu jsme si krátili konverzací se Sešlostí o důmyslnosti týmových triček a tamilských jídlech ;-)
Po obědě, na kterém jsme si pochutnali v hospodě Na Staré poště, jsme se přesunuli k místní sokolovně. Tam nás čekalo milé uvítání chlebem a solí.
Start Okrouhlice (14:07 - 15:00)
Při vzpomínce na start se mi vybaví voda. Procházka po Okrouhlici, na kterou jsem se vydala, zatímco ostatní si házeli s míčkem nebo pozorovali pantomimu, byla totiž nečekaně deštivá. Přes soustředění se na dešťové kapky mi tak bohužel unikly nápovědy na slovo malta. Ostatní byli naštěstí úspěšnější. Zanedlouho jsme měli tři hesla a 2 hráče na travnaté ploše.
1. Obrázková (15:00 - 16:20)
Obrázková šifra byla hezká, jen nás správný postup mohl napadnout mnohem dřív. Nějak jsme se totiž nedokázali zbavit pocitu, že v tom máme hledat morseovku. Šifru nakonec pokořil Láďa.
2. Bludiště (16:55 - 17:35)
Po cestě k druhé šifře jsme dumali, co za krásný hrad to vidíme po levé ruce. Usoudili jsme, že je to Lipnice nad Sázavou, u níž si Jin3ch zavzpomínal na koncert Psích vojáků. Atmosféra v podhradí musela být o dost lepší než během jejich koncertu v underground stanu na Trutnovském festivalu v minulém týdnu. Ale to už příliš odbíhám od tématu. Bludiště bylo na světě docela rychle (stačilo si všimnout stejně dlouhých úseků a správně je pojmenovat). Větším problémem se ukázala interpretace dvojtečky a tečky. Podruhé v řadě ve vyluštění šifry bodoval Láďa.
3. Věnečky (18:05 - 19:40)
Mám ráda šifry, ke kterým je dodáváno něco navíc. Pokud je to jídlo, jako v tomto případě, vždy je třeba vyřešit dilema, zda si nápovědu/součást šifry sníst či nikoliv. Tahle součást byla moc dobrá :-)
Jinak pro nás ale tato šifra znamenala zbytečný zásek a použití nápovědy. A to přesto, že během první čtvrt hodiny padlo vše potřebné. Zjistili jsme, že v balení je 15 věnečků s 12 proužky (mřížka 15x12). Jin3ch si všiml toho, že je v každém řádku jen jedna černá tečka. Překreslil je tak, aby byly černé tečky v jedné lajně. Druhá skupina je zatím lepila do válečku. Padl návrh na morseovku. Ovšem řešení nám úspěšně unikalo. Jin3chovu verzi jsme totiž četli otočenou o 90 stupňů a do válečku jsme zalepili taky kousek bílého okraje o velikosti asi dvou čtverečků, který nám správný výsledek zničil. Po hodině a půl jsme si zavolali o nápovědu, abychom zjistili to, co jsme věděli. Alespoň jsme přestali vymýšlet kraviny a vrátili se k původnímu nápadu. Morseovku přečetl Láďa a dočkal se za to patřičného vděku: "Láďo, sice jsi zatím vyřešil všechny šifry, ale dlouho ti to trvalo, dáme tě do B týmu :-)" (poznámka pro nezasvěcené: na Tmou plánujeme vyrazit se dvěma týmy)
4. Špendlíková skládanka (20:05 - 20:30)
Víc času než vyřešení této šifry nám zabralo její hledání. Břízka nebyla zvolena moc šťastně. U této šifry jsme ukázali nádhernou týmovou spolupráci. Nápady se vzájemně doplňovaly a zapadaly do sebe. Že bychom nabrali druhý dech?
5. Barevný pruh (21:05 - 21:15)
Ve stejném duchu jsme pokračovali i u další šifry. Byla krásná a rychlá. Shodli jsme se jen, že už jsme podobný nápad někde viděli. Na kráse to ale šifře pranic neubralo.
6. Přísloví (21:30 - 22:40)
Tuhle šifru jsem si zafixovala pod názvem "koah". Podobně jako u třetí šifry jsme i tady měli řešení hodně dlouhou dobu před očima, ale nikdo ho neviděl. Když jsme četli "koa", říkali jsme si, že by se hodilo tam dostat "kota". Jen to "t" nikde nebylo. Protože začátek nedával smysl, nepokračovali jsme ve čtení. Chyba. Za další půlhodinu Václaf uviděl horní, doplnil chlum, našel chybějící pád a kóta byla na světě. Příště musíme být důslednější.
7. Orienťák (23:25 - 02:30)
Po krátkém porovnání dvou verzí mapy bylo rozhodnuto, že se půjdeme podívat do Plzně. Buď tam něco najdeme a uvidíme co dál, nebo se tam pokusíme pokračovat v luštění šifry. V Plzni bylo jasno, že nás čeká orienťák. O tom, jak rozsáhlý, jsme ale zatím (naštěstí) neměli potuchy. Na rozdíl od některých týmů jsme nechodili hromadně, ale rozdělili jsme se na dvě části. Protože jsme dost otáleli s vyhodnocením získaných informací, obešli jsme asi více měst než bylo k získání hesla "brouk" třeba. Nejpilnějším "cestovatelem" byl Václaf, který prošel asi půlku republiky. Abych se přiznala, orienťáky na šifrovačkách nemám příliš v lásce, ale chápu, že k nim tak nějak patří. Tento byl na můj vkus ale až příliš rozsáhlý. Možná, že kdybychom začali získané informace vyhodnocovat dřív, ušetřili bychom si tak hodinu času a pár set metrů v nohách.
8. Dvojice (02:50 -04:30)
Pelestrovská hospůdka - skvěle zvolené místo pro šifru. Teplé jídlo ve 3 v noci je k nezaplacení. Škoda jen, že vevnitř nebylo volné místo na sezení. Alespoň jsme díky zimě venku neusnuli :-) Osmá šifra byla jedna z nejzajímavějších na Svíčkách. Líbilo se mi hledání vhodných sloves. Trochu problém jsme ovšem měli s dalším krokem. Vyscrabblili jsme výsledek Drátovna trafo, zaplatili útratu, čímž jsme docela demotivovali Sešlost, a po chvíli přemítání jsme vyrazili na cestu. Během pár minut jsme přišli na to, jak k řešení šifry přijít regulerním způsobem. Jen se nám nelíbilo, že velikost rozestupů písmen nebyla hezky dělitelná.
Přesun na další stanoviště byl mnohem delší než jsme čekali, protože si Václaf, který nás vedl, nevšiml, že rybníky Drátovce jsou na mapě dva. Vůbec pro nás na Svíčkách byly přesuny nějaké začarované. Zkratky se většinou ukázaly být zdlouhavější než předpokládaná trasa atp. Shrnula bych to tak, že můžem být rádi, že jsme se dostali na turniket, ale to předbíhám.
9. Otvory potvory (06:00 - 08:10)
Šifru jsme vyzvedávali už za světla. Otvory potvory na nás vykoukly poměrně brzo. Ale na rozluštění, o jakýchže otvorech je řeč, jsme si museli počkat. Na některé z nás přišla ospalost, jiní se klepali zimou. Nápady nějak stagnovaly nebo nebylo, kdo by je rozvinul a správně zužitkoval. Rozhodli jsme se pro nápovědu. Peep show nám helfla :-) Ale k úplnému vyřešení nám pomohl až přesun proti trudomyslnosti. Stačilo vyjít ze stínu na sluníčko, minout pár slunících se týmů a pořádně je demotivovat Václafovým nadšeným výkřikem "mááám to!".
Po cestě jsme našli několikrát na Zdi nářků zmiňovaný červený podsedák. Přidala jsem ho k červenému sedátku Synottip, které jsme našli o pár šifer dříve, a šlo se dál. Tímto zdravím Danu z Borců v uvozovkách a někoho neznámého, komu bylo jeho sedátko již navráceno :-)
Díky další logistické chybce jsme se podívali do psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě. Nikdo si nás tam naštěstí nenechal :-)
10. Číselná řada (08:55 - 9:15)
Další vydařená šifra, jejíž řešení nám moc dlouho neodolalo. Konečně se vyplatila znalost braillova písma, které jsme se snažili napasovat už na pár předchozích šifer. Teď už rychle k turniketu!
Rychlý přesun se ovšem nějak nezdařil. Rčení "je to sice delší, o to horší trasa" naprosto vystihuje naši další cestu. Když někdo musí lézt do areálu letiště přes plot, není k tomu co dodat :-)
TURNIKET (9:48 - 11:25)
Na turniketu jsme využili místní pohostinnosti a dopřáli jsme si čaj a kafe. Protože jsme přišli s třemi zápornými body, rozhodli jsme se mrknout se na nějaké šifry Bezvíčku. Trochu ospalou atmosféru rozčeřil Láďa, který po půlhodině prohlásil, že se "to se nedá naučit!". Smíchy jsme se složili. Zadání Memoriky si totiž záhadně aplikoval na šifru Černobílá a snažil se naučit se sekvenci všech čísel, která tam byla. Zajímalo by mě, zda by mu to orgové uznali místo starostů :-) Žádnou šifru Bezvíčku jsme nakonec neprolomili a strávili tak na turniketu hodinu a půl. Před odchodem jsme Síbovi předali nalezené podsedáky, zjistili, že 4 týmy dorazily do cíle a za pět minut dvanáct jsme si po cestě na vlak vyzvedli zadání jedenáctky.
Protože vlak odjížděl až ve dvě, skočili jsme si na oběd do restaurace nedaleko nádraží. Kromě příjemného povídání s s týmy Opravte to, Tapüry a Unaveni sluncem, byla naše bdělost potrénována gramatickými chybami v menu. Takové hovězÝ nebo Ůžasný dezert :-)
Tým poTrati šel Svíčky potřetí, potřetí za sebou se dostal na turniket. Třeba příště budeme úspěšnější a dočkáme se i městské části. Závěrem patří organizátorům velký dík za skvěle připravenou hru!
Za tým poTrati sepsala Lída