LUDMILA OBDRŽÁLKOVÁ
[ ÚVOD ]    [ FINSKO ]    [ ŠIFROVAČKY ]   [ FOTOGALERIE ]     [ KONTAKTY ]
TMOU X
7.-8.11.2008
Brno

Oficiální webové stránky hry:
http://www.tmou.cz

tým poTrati ve složení: Jin3ch, Láďa, Lída, Václav a Zdenda

1. Start
Původně jsme plánovali zabrat místa na tribuně vpravo od vchodu. Ta se ale neuvěřitelnou rychlostí zaplnila, a proto jsme zamířili na protější stranu velodromu (v té době úplně prázdnou). Usadili jsme se do středu pódia a dopřáli si tak skvělý výhled na zahájení jubilejního desátého ročníku. Se zvukem už to bylo horší. Ozvučení bylo asi děláno hlavně pro tribunu u vchodu. Hymna Tmou tak např. zněla strašně unaveně. Po startu hry jsme rozdělili papíry s dílčími šiframi a dali se do luštění za pozorného sledování plochy uprostřed, která mezitím ožila různým nápovědným skotačením. Nutno říct, že asociace asi nebudou naší nejsilnější zbraní. Jednotlivá hesla sice přibývala, ale acociace pokulhávaly. Hledání šifry H, kterou jsme objevili až díky nápovědě organizátorů taky na sebevědomí nepřidalo. Poté, co jsme si ale odhalili chybu v hesle dílčí šifry M, šlo už vše ráz naráz, takže jsme mohli zvesela oběhnout velodrom (ta druhá půlku už pro mě tak veselá nebyla - asi by to chtělo zapracovat na fyzičce :-)) a krátce po půl osmé vyrazit podél Svratky pro další šifru.

2. Puzzle
Puzzle jsme měli složené za chvíli. Červené a modré fólie měli zaručit 3D vidění. Jenže k tomu bylo v okolí dost špatné osvětlení. Chvíli jsme tedy obcházeli lampy a zkoušeli, kdo z nás má nejbystřejší zrak. Pár písmenek občas vystoupilo, při vhodném nasvícení. Nápad, že to určitě půjde i bez fólií, padl hned ze začátku, jen jsme ho rovnou nedotáhli do konce a schovali si ho až na dobu, kdy jsme si šli vyzvednout alternativní šifru. Do klubovny jsme zamířili přes Denisovy sady. U obelisku bylo výtečné osvětlení, ale taky další stanoviště, takže jsme věděli, co potřebujeme z puzzle dostat. Pak už jsme jen rozdělili písmenka na ta s modrým stínem nalevo a napravo a mohli číst řešení.

3. Mřížky
S nejkratším možným přesunem od vyluštění do vyzvednutí nové šifry jsme dostali zadání třetí šifry. Křížky značí kostely, kolečka plakáty. Padl správný dotaz proč jsou ta kolečka různě velká - no, asi označují různě velké plakátové plochy. Hmm, kdybychom jen bývali byli věděli ;-) Hold kdo nemá v hlavě, musí mít v nohách. Jak trefné. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Nafotili plakáty a protože nás různá velikost koleček fakt nenakopla, "kochali" jsme se krásami Brna :-) Kdy jindy bych si všimla deseti savců na domě pánů z Lipé, jednokřídlé sochy Mozarta nebo 45 kružnic kolem kašny na naměstí? Očíslovali jsme si mřížky a protože se skoro nachýlil čas, který umožňoval vyzvednout si alternativní šifru, vydala jsem se s Láďou na cestu ke klubovně. No jo, nekompletní tým ale nemůže dostat šifru, takže telefonujem zbytku týmu, který nás ale potěšil zprávou, že už to skoro mají :-) Na princip přišel Jindra, kterému to připomnělo nějakou počítačovou hru (pokud se nemýlím ;-)). Všechny zkušenosti se hodí :-)

Při přesunu na čtyřku nás oslovila (no spíš na nás udeřila s dotazem) nějaká bloňďatá slečna se slovy "kdo jste?", načež se jí dostalo hrdé odpovědi "jsme poTrati" a veselého zamávání vlajkou. Jak nasvědčoval její výraz, moc moudrá z toho asi nebyla :-D. Jen o necelý půl blok dále, zatímco Jin3ch stále vesele mával naší vlajkou s černou pěticípou hvězdou, se vypotáceli dva ramenatí borci s úspornýmy účesy a slovy: „Anarchisti! Hele, to sou Anarchysti!“. Svižným krokem jsme je minuli a neomylně pokračovali vstříc následujícímu stanovišti. (Zdenda)

4. Hymna
Orgové buď milují hymnu Tmou a její poslouchání si užívali, nebo mají můj neskonalý obdiv za výdrž jejího poslouchání. Tuhle šifru jsme louskli téměř bleskově poté, co jsme si našli skvělé místo na luštění na nějakém přívěsu kamionu :-) Procházející fotografové Tmou nás díky tomu taky několikrát zvěčnili. Skoro jak nějaké celebrity ;-)

5. Metašifra
Délka zadání předčila všechna má očekávání o šifře :-) Ale to, co se na první pohled zdálo neřešitelným, nebylo nakonec vůbec těžké. Vždyť celý návod byl ukrytý přímo v textu. Díky dobré dělbě práce (tentokrát mě hodně pobavily asociace - hlavně ze slov sračky, večerní a umyvadlo) jsme v relativně dobrém čase získali všechna čtyři místa i heslo. Po krátké úvaze nad nekonečným počtem kroků v konečném čase jsme se zaradovali nad kosodélníkem a pak už hledali nejkratší možnou cestu k hale v Bohuňovicích.

6. Film
Skvělý nápad i provedení. Letos asi nejhezčí šifra (z těch, na které jsme se dostali) Je vidět, že si orgové natáčení užili ;-) Nejdřív jsme si z každé části vypsali, co v ní vidíme. Pak už následovala nádherná kolektivní spolupráce a brainstorming. Banán a citron mi jasně asociovali žlutou. Že by to byly všechno barvy? Jasně. Přijít na ně nebyl problém, zvlášť když Jin3ch už během zapisování slov správně odhadnul zelenou díky zeleným poslancům. Zdendova poznámka, že počet znaků v názvech barev je 28, určila, cože to máme posouvat, takže jsme ještě dřív než film stihl doběhnout znova do konce, opouštěli polehávající týmy a příjemné zázemí tělocvičny.

7. Přesýpačka
Pro šifru ke kostelu běžel Václav. Protože začínalo pršet, my ostatní jsme se uklidili do sucha baru a čekali na jeho návrat. Čtyři loga Tmou znamenaly jediné - budeme otáčet a vysypávat písmenka. Nápad rychlý a správný, provedení pracné a zdlouhavé. Urychlili jsme si ho vystříháním písmenek a jejich posouváním po zadání. Předchozí způsob škrtání a přepisování písmenek se totiž ukázal po pár krocích chybovým a nepřehledným. Pěkně jsme si libovali, jak by tohle někde venku v dešti trvalo o dost dýl a mohli se vydat k mostu, který měl být součástí Hitlerovy dálnice.

V Ostopovicích se k nám na chvíli přidala kolemjdoucí slečna, která se vracela z nějaké noční akce obklopena čtyřmi kamarády. Rozhodla se, že naším rázným (snad :-)) krokem bude doma rychleji než jejich šnečím tempem a nic se jí nestane. Nevím, kde brala tu jistotu ;-) Každopádně mě pobavily některé její dotazy (poté, co jsme jí objasnili, cože tady v tuto noční hodinu provádíme): "A to děláte dobrovolně?" "A co z toho jako máte?" "A co jste šli pěšky z centra až sem?" Jó, bylo veselo :-)

8. Průkazka
Naše veselí ale dokázalo zmrazit osmé stanoviště. Ano, patříme mezi ty týmy, které se zasekli na osmičce a průkazkovou šifru neprolomili. Jak už popsal Václav na fóru Tmou, ke stanu u mostu jsme přišli ještě před děštěm a za tmy. Lepení loga Tmou jsme neviděli a průkazka byla rychle schována do kapsy. To, že se nám podařilo z mapy vykoukat polohu dalšího stanoviště (více na fóru Tmou) bylo asi díky velké souhře náhod. Každopádně jsme to poté, co jsme zjistili, že se nacházíme sice na stanovišti, ale místo na devátém na desátem, zabalili a promáčeli se až na vlakové nádraží.

To, že jsme si nevšimli chybějícího loga Tmou s osmičkou, považuju za naši velkou chybu. Navíc poté, co jsem na webu viděla zadání dalších šifer, bylo mi ještě víc líto, že jsme na nálepku na průkazce nepřišli. I když padly věty typu „orgové jsou v podstatě svině“, padla taky jiná věta z manuálu – „využili jste opravdu všechny informace, které jsme vám dali?„ Hold nevyužili. Můžem si za to sami. Co mě ale mrzí je, že jsme nebyli mezi těmi šťastlivci, kteří viděli lepení nálepky na průkazku. Ale pozdě bycha honit.

Vlak nás zatím převezl do Brna na hlavní nádraží.

Cíl
Jindra se Zdendou se rozloučili a my šli zjistit, kdy nám jede nejbližší spoj do Prahy. S Václavem nám to ale nedalo a chtěli jsme se podívat do cíle. Hlavně teda zjistit, jak se řešila ta „zatracená“ osmička. Naštěstí nebylo tak těžké přesvědčit i Láďu, a tak jsme si ještě chvíli jeli užívat dešťových kapek. V cíli (ZŠ Arménská) nás přivítali orgové, to, že jsme se zasekli na osmičce je vůbec nepřekvapilo. Probíhalo to zhruba následovně:

Org: Máte průkazku týmu?
Václav: Jasně, máme. Lído, ty ji máš.
Lída: Nemám, mám jen kartu týmu. Průkazku máš ty.
Václav: Jo, vy chcete průkazku :-) Tu mám tady.
Org: Všimli jste si, že je na ní nálepka?
Všichni: Jaká nálepka? … Aha, tady.
Org: Hmm, tak si to doluštěte.

Načež jsme vyvinuli asi minutové úsilí :-) Odlepili nálepku, prosvítili ji, zkusili ji nalepit na mapu. Hmm a velmi rychle to vzdali s tím, že už to fakt chceme vědět :-) No a tak nám to řekli. Stačilo průkazku rozstříhnout. Tak to jdem zkusit. Počet orgů se v tu dobu záhadně ztrojnásobil, protože všichni chtěli vidět, jak takové rozstříhávání a vysvobozování vypadá. Nechápu, proč si to nezkusili při přípravě, ale to asi není důležité :-) Teda vypadalo to, že uvnitř průkazky (kterou by v chvíli už nikdo nepoznal) nic není. Chtělo to být ale správně surový a odstříhnout velkou část. Jó, hezky to bylo vymyšlené :-)

Celou cestu do Prahy jsme si mysleli, že nálepka tam byla nalepená od samotného začátku a nikdo z nás si toho za celou dobu nevšiml. Byli jsme na sebe pěkně naštvaní. To, že se lepila až na osmém stanovišti jsme se dozvěděli až z fóra.

Na závěr ještě podotknu, že jsme byli svědky příchodu Prahor do cíle a luštění závěrečné šifry. Pěkná a rychlá souhra a spolupráce. Posílám gratulace k vítězství ;-)

Orgům děkuji za pěknou hru a těším se na příští ročník.

Za tým poTrati sepsala Lída

© 2007-2024 - Ludmila Obdržálková