5.-6.11.2010
Brno
Oficiální webové stránky hry:
http://www.tmou.cz
tým poTrati ve složení: Ladislav Benda, Zdeněk Hrnčíř, David Mareček, Jindřich Morávek a Ludmila Obdržálková
Projít Tmou nás letos chtělo tolik, že jsme se rozhodli kvalifikovat ve dvou týmech. To se nám také podařilo. V horní části tabulky kvalifikujích se se tak skví nejen tým poTrati, ale také tým uTrati. Dobré umístění v kvalifikaci dávalo naději na dobré umístění ve hře samotné. O tom, jak to skutečně dopadlo, je tato reportáž.
Do Brna jsme vyrazili vlakem v 12:39 společně s většinou pražských týmů. V kupé, které jsme obsadili (přiznejme, že také předem omístenkovali), probíhaly nejen úpravy poTratích trik na uTratí (viz fotky), ale také velmi bouřlivá diskuze (nejen) o tom, který z týmů dopadne líp.
Na půli cesty mezi brněnským hlavním nádražím a stadionem v Sokolské jsme se v restauraci U Jošta posilnili dobrým obědem (nebo brzkou večeří) a v dobré náladě tak dorazili na start. Pohled na živě diskutující pestrobarevné týmy při zapadajícím slunci byl impozantní. Našli jsme si místečko v zadních řadách, počkali na naši brněnskou sekci (Jindru a Zdendu) a v družném hovoru přivítali pátou hodinu.
1. Úvodní
Po úvodních slovech apelujících na ducha fair play se rozezněla hymna Tmou. Při jejím poslechu mě lehce mrazilo. Výtečný zážitek. Vychutnala jsem si ji taky zpětně za předchozí ročníky, při kterých jsme start pro pozdní příjezdy nestihli.
Samotná úvodní šifra nám nedělala problémy. Během prvního přehrání videí jsme si stihli zapsat nejen písmenka, která máme kódovat, ale také abecedy, kterými to máme provést (tady bych vyzdvihla "bystrozrakost" Jindry, protože já osobně, jsem i se 4 očima měla problém dohlédnout), a v neposlední řadě také potřebná otočení/převrácení kódovaného znaku.
Za pár minut jsem tak s Davidem vyrážela ke Schodové, zbytek týmu na Petrov. Před odchodem jsme si ještě společně neodpustili poškádlit uTraty.
2. Fólie a papír
Po vyzvednutí naší části šifry bylo jasné, že budem potřebovat taky část druhou. Za společné místo setkání se se zbytkem týmu byl zvolen Zelný trh. Trochu netaktické místo z pohledu logistiky, ale to se ukázalo až později. Během cesty na Zelňák jsme si kouzlili s fóliemi (to posunování bylo vážně efektní). Stejná kouzla jsme pak provedli i na druhou část zadání s kolečky. Jů ona se točí! :-) Láďa hned přišel s teorií převádění ozubených koleček na písmena, Jindra se Zdendou na jejich levotočivost a pravotočivost a jejich padání pak už bylo dílem okamžiku. Ve dvou pracovních skupinách šla práce pěkně od ruky. Po odhalení jedné chybky ve špatné identifikaci písmenka jsme už mířili směr Komín.
3. Milé týmy
Názvy šifer z posledních informací před hrou nám několikrát pomohly. Tady poprvé. Díky oslovení "milé týmy" jsme hned viděli, že se bude číst střídavě zezadu a zepředu. Text nás v tom taky v zápětí utvrdil. Přesto jsme se tady zasekli na delší dobu než bylo nutné. Slova jsme si totiž nedělili na významová a na jejich formu, ale přesně na dva kusy - tedy jakousi formu začátku slova (jakoby kořene) a přípon/koncovek. Protože nám do smysluplného textu některá písmena chyběla a některá přebývala, došli jsme k přesvědčení, že je v šifře skryto víc principů, než na které jsme přišli. Zdenda naštěstí text přečetl "volně", tedy vlastně autorským řešením, a nebylo co dál řešit.
4. Nastřihávací
Láďa, který byl vyzvednout šifru zatímco my jsme chystali místo pro luštění, nám hned volal, ať připravíme nůžky, že budem skládat kytičku. Rozstříháno, dvojice slov nalezeny, ale kytička se ne a ne rýsovat. Vlastně si ani nevzpomínám, kdo přišel s tím správným nápadem, že "nápovědní" věty budou tvořit okvětní lístky. Skládání bylo vtipné (tipuju, že ve většině týmů), protože zvolání typu "já mám vaginu, máte někdo penis?(Láďa)" - "já mám penis (Lída)" - "bezva, ale není nastřižená, Zdendo prosím tě nastřihni mi vaginu (Láďa)" prostě vedlo minimálně k úsměvu. Je mi jasné, že tam ta slova dali orgové záměrně (nebo snad ne?). Synonyma mě ohromně bavila, omlouvám se, že jsem ostatním nedala moc prostoru. Útěchou jim budiž, že na "existenci", bez které se nám nedařilo určit správné řešení, přišel Zdenda.
Při prvním pohledu na zadání jsme vyhodnotili, že by mohlo jít o grafickou šifru, případně osmisměrku. Ve spleti písmen nám vystupovala slova jako internet, peugeot atp. Ovšem ta nic kloudného nedávala. Jindra chvíli polemizoval, zda se nejedná o logo pivovaru Černá hora, ale to jsem mu vyvrátila slovy, že ten má v logu vrcholky pouze 3 a nikoliv 4 (ve skutečnosti je jich 7, ale asi jsem zněla dostatečně přesvědčivě). Jinými slovy než jsme si položili otázku "co tam dělá ta dvojka?" a správně si na ni odpověděli, uplynulo pár minut. "Ká dvojka" nás už ovšem nakopla ke správnému řešení. Jen třetí nejvyšší horu světa Kanchenjunga jsme nějak neznali, ale jí příslušející "V" ji odhalilo. Než jsme stihli hory seřadit dle velikosti, prošli kolem nás uTrati. Netušili jsme, zda jdou hledat místo k luštění, či zda už mají vyluštěno. Ať tak či onak, byla to pořádná motivace k rychlejšímu luštění :-)
6. Rozcestníky
Nalezení lávky na modré jsme si trošku zpestřili použitím starší (nedoporučené) mapy okolí Svratecka z roku 2003. Vězte, že tehdy vedla modrá trasa trochu jinudy. Naštěstí jsme tuto skutečnost brzy odhalili, mapu vyměnili za novější a pokračovali dál. Za lávkou nás čekalo bludiště. Inu proč nechat rekvizity z minulého roku zahálet, že? :-) Kluci velmi rychle přinesli informace o všech rozcestnících. Délky cest rovné 27 nás navedly na písmena. S informacemi o křižovatkách prostě rychlovka :-)
7. Kde má auto A
Během našeho příchodu právě odjížděl neuvěřitelně nacpaný autobus plný tmářů. Když jsme o chvilku později dostali kostičky společně s textem, ať nasedneme do prvního možného volného tmářského autobusu, trochu nás štvalo, že budeme muset půl hodiny čekat. Nakonec to ale nebylo vůbec zlé, protože jsme ještě pod světlem lampy učinili základní pozorování o 12 různých obrázcích, výskytu písmen, ale hlavně jsme kostičky slepili do žádaného tvaru. Dostalo mě, jaké psí kusy se s tím útvarem přesto (nebo právě proto?) daly dělat. V autobusu si někteří z nás povídali s tapüry, zatímco Zdenda sledoval na mapě, kam nás to vezou. Což se později dost vyplatilo.
Vysazeni v temném lese plném zářících čelovek jsme našli pohodlné místo na opuštěných lavičkách. Díky Davidově neúnavné vytrvalosti při hraní si s kostičkami jsme objevovali stále nové souvislosti. Zároveň s nimi rostla naše familiárnost k jednotlivým obrázkům. Pracovali jsme s glóbuskem, eskalátorkem atp. a několikrát jsme se ptali, kde mají své počáteční písmenko. Už už to vypadalo na zákys, ale v tom Jindra pronesl památný dotaz "já bych se toho dotazu držel, no tak, kde má autíčko A?" A nápad byl na světě. Že by tomu pomohl ten trochu úlisný tón hlasu, který při tom použil? :-) Během vykreslování stěn už Zdenda s Davidem pátrali po modré značce, abychom se na mapě mohli lépe zorientovat. Při opouštění teď již řádně zaplněného prostoru jsme narazili na uTraty a s uspokojením, že jsme šifru dali dřív než oni, jsme vyrazili do černočerné tmy. Nutno dodat, že pak jsme se už nepotkali.
8. Mřížka s čísly
Nalezení paseky nám dalo docela zabrat. Zdenda se ovšem jako "nový Václaf" osvědčil (pro vysvětlení: jindy podle mapy naviguje Václaf). A nejen to. Jeho slůvko "miny" pronesené poté, co jsme přišli na pět oblastí s 26 poli/písmeny vedlo k tomu, že jsme za čtvrt hodiny od příchodu kráčeli směr přístaviště Cyklistická. No, kráčeli, spíš se prodírali podél potůčku mezi stromy, protože na hledanou cestu jsme narazili až v polovině kopce. Poté, co jsme se usadili se zadáním, objevily se v krpálu nad námi čelovky, někdo to hold vzal ještě strmější cestou než my.
9. Akt
Slovo rastr navádí na grafiku, ale jakou? David si všiml velké četnosti a pravidelnosti samohlásek. No jo AEIOU kam se podíváš! Občas teda nějaká ta samohláska chybí. Ale to už Láďa vykřikl, že je to jasné, že už ví co s tím a my ostatní jen přihlíželi, jak mu pod rukama vzniká H, R,... Další cíl cesty: hrad Veveří, jižní vstup. Na této šifře se nám podařilo předběhnout velké množství týmů a průchod cestou lemovanou luštícíma tmářema tak docela zvedal sebevědomí.
10. Kolečka s obrázky
Po drobné polemice nad tím, proč se hrady stavěly na kopcích jsme dorazili k bráně. Orgům nadiktovali celé znění řešení předchozí šifry a oni si nás na oplátku fotograficky zvěčnili a pustili do útrob hradu. Oceňuju krásně zvolené stanoviště a příjemné a klidné zázemí pro luštění. Na chvíli jsem si odskočila a po návratu byl papír plný drahých kovů. Samé zlato, stříbro a bronz. V dolní části šifry čteme, že máme zrotovat šedou. Podle čeho? Že by stupně vítězů? Bingo! Řešení zní žena vrtáka. Že by vrtačka? Zdenda tvrdí, že máme hledat dál, že to v mapě určitě nenajde, ale o chvíli pozděli u balíme. Vzhůru na Vrtačku :-)
11. Plocha
Jak už Láďa popsal v prvních dojmech ze hry, měli jsme velký problém s nalezením zadání. Hustý les a nedostatečné upřesnění místa pro nás znamenalo téměř půlhodinové hledání. Kromě hledání nás ale zdrželo i řešení. Krychle jsme sice zkoušeli různě převracet a převalovat a převést je tak na plochu, ale ta správná myšlenka jak na to přišla až po rozednění z úst Láďi. Na rozbalování krychlí jsme opětovně použili vyzkoušený koncept dvou pracovních skupin. Přestože bylo počasí na Tmou až nevídaně ideální, nad ránem jsme stejně stihli promrznout a přesun k naučné stezce nám šel z počátku docela ztuha.
Místo u čtvrtého stanoviště jsme se vynořili u stanoviště třetího (nebyli jsme ale sami, posedávali tu i dva jiné týmy). Láďa se ovšem nabídl a pro zadání k čtvrtému stanovišti zaběhl. Mama mia! (můj interní název pro šifru) Poté, co jsme se zasmáli nad Jindrovým předčítáním šifry, poznamenal Láďa, že se jedná o písmena, která se v morseovce zapíší právě pomocí dvou znaků. Tři řady "písmen o dvou znacích pod sebou" - jasný braille. I když se nás chvíli snažil Jindra zmást, že s lichým počtem písmen brailla prostě neuděláme ;-) Udělali. A hned dvojnásobně! Moc příjemná desetiminutovka.
13. Tréninková
Nebo že by byl příhodnější název Osudová? Na téhle šifře jsme skončili. Přestože jsme k jejímu vyřešení měli přes 3 a půl hodiny času. Přišli jsme na šachové pole a figurky, odůvodnili jsme si, proč jsou pro jednu šachovou figurku tři různé obrázky (kvůli morseovce) a všimli jsme si i volejbalového míče a začali přihrávat. Jen jednu věc jsme udělali špatně. Přidali jsme si předpoklad, že každý hráč/figurka může/musí přihrávat právě jednou. To byla ovšem úloha bez smysluplného řešení. Zajímavé je, že nám dokonce vyšel začátek "TRIS", tedy od správného řešení jsme byli opravdu kousíček, jen ta naše neodůvodněná podmínka zapříčinila, že dál už se nebylo možné dostat.
Jak pronesl Láďa, jsou 2 základní důvody neúspěchu - neschopnost udržet myšlenku a neschopnost ji opustit. Pro nás se stal osudným ten druhý. Ještě nikdy jsme na Tmou nebyli tak blízko cíli a neměli tak velkou šanci hru dokončit. Po třech hodinách marného luštění (obdivuju Alberty za jejich dvanáctihodinovou výdrž, i když na jiné šifře) a půl hodiny před koncem hry, jsme hru vzdali a rozhodli se vydat do cíle, abychom zjistili, jak měl onen volejbalový trénink probíhat.
Po cestě jsme narazili na tým Opravte to. Nevím, jak je to možné, ale zatímco se v průběhu hry/jiných her prakticky nevidíme, pravidelně se potkáváme na posledním (pro nás posledním) stanovišti nebo na cestě do cíle. Asi jsou stejně dobří jako my ;-))) Neopomněli jsme také zavolat uTratům a tak se dozvědět, že se pro ně stala osudnou desátá šifra.
V cíli jsme se pozdravili s odcházejícími Drahoši, kterým tímto gratuluju k projítí Tmou (gratulace ale patří i všem ostatním "projdivším" týmům), přešli přes "botové minové pole" a nechali si nejprve od Chlýftýmu a pak od orgů vysvětlit, jakýže byl ten kýžený postup vedoucí k cíli.
Ať už byly naše dojmy z třináctky jakékoliv, tak orgům patří obří dík za nádhernou šifrovačku. Vždycky si notujeme nad tím, jak jsou šifry na Tmou jasné, přímočaré a elegantní (tedy pokud se člověk dobere správnému řešení, teprve poté je to totiž schopen plně docenit) :-)
Těšíme se na příští ročník, třeba konečně projdem Tmou :-)!
Za tým poTrati sepsala Lída