LUDMILA OBDRŽÁLKOVÁ
[ ÚVOD ]    [ FINSKO ]    [ ŠIFROVAČKY ]   [ FOTOGALERIE ]     [ KONTAKTY ]
TMOU 14°
2.-3.11.2012
Brno

Oficiální webové stránky hry:
http://www.tmou.cz

tým poTrati ve složení: Ladislav Benda, Václav Jára, David Mareček, Jindřich Morávek a Ludmila Obdržálková

Tmou = vrchol šifrovací sezóny. Alespoň pro mě. A tak není divu, že jsem se na hru dost těšila. Již brzy mi mělo přestat vrtat hlavou, zda orgové striktně nedoporučující alkohol během hry, naráží "zamotáním hlavy" na pivo, či nikoliv. A taky zvědavosti, která se zajímala o to, kdy přijdou ve hře na řadu plavky, mělo být brzy učiněno za dost.

V Praze na nádraží jsme netrpělivě vyhlíželi Václafa, který měl všechny naše lístky i s místenkami. Láďa se dokonce těsně před odjezdem vlaku ptal průvodčího, zda by mohli s odjezdem minutku posečkat, že náš kamarád s jízdenkami dorazí co nevidět. Odpověď průvodčího "až se nám postaví, tak jedem" byla sice nekompromisní, ale rozhodně zábavná. Co tím básník myslel jsme se už nedozvěděli, protože v tu chvíli se naštěstí objevil zadýchaný Václaf a vše bylo v pořádku. Tedy až do doby, kdy začal Václaf někdy kolem Blanska jízdenky hledat a zjistil, že některé z nich nechal v práci na tiskárně. Ještě že byl vlak natřískaný tak, že se k nám průvodčí neprobojoval.

Před startem jsme na Mendlově náměstí zaskočili na pozdní oběd / brzkou večeři a vměstnali se do přeplněného autobusu směřujícího na Riviéru. Přecpaná MHD mi ke koloritu Tmou už tak nějak patří. Atmosféra nabírala na obrátkách.

Hymna Tmou! Aneb motání hlavy právě začíná. Dostalo mě, kolik lidí se k prozpěvování hymny přidalo. Ať už to bylo jen pouhými výkřiky "tmouuuu" nebo více či méně úplnými slokami. I já jsme něco nerytmicky pozpěvovala :-) Chvíli po startu jsme se rozdělili na skupiny a vyrazili získávat indicie. Mrzí mě, že jsem neslyšela nahrávku "tak určitěěě", protože podle vyprávění zněla dost zábavně. Já jsem se místo toho ocitla u smyčky pěti písní, v nichž "jel někdo tmouuu" atp. Pěkná šifra, škoda jen, že podobnou jsem chystala na naši šifrovačku. Brzy jsme měli k dispozici všechny čtyři indicie a mohli myšky zavést k sýrům. Řešením nám byl "Kamenný vrch jez". Než jsme sbalili věci, konečně jsem se pořádně rozhlédla kolem sebe a užila si pohled na světlušky kolem. Téměř pravá dušičková atmosféra.

Po cestě k jezírku jsme viděli týmy šplhající se na Červený kopec. Říkali jsme si, že jde asi o nějakou formu haluzení. Na druhou stranu mi to nedalo a na mysli mi vytanula otázka, zda nebyla řešení dvě. Po chvíli jsme opravdu Červený kopec v nepropojených cestách našli, ale s ním i pár písmen navíc, takže jsme to zatím nechali být, protože se Láďa vrátil s vyzvednutým zadáním. Tahle šifra byla nádherně týmová. Nejen, že jsme se pobavili při vymýšlení slov, ale užili jsme si i to, jak hezky na sebe jednotlivé kroky řešení navazovaly.

Na stanovišti s drátem posedával Chlýftým a Pralinky. Autobusem zrovna odjížděl Roflcopter. Byli jsme v dobré společnosti. Nápad na zahřívání drátu přišel hodně brzo. První pokus byl docela nepřesvědčivý, protože Václaf před tím drát zdeformoval do vysněné podoby. Zato při druhém pokusu nám padaly čelisti úžasem, jak tohle orgové udělali. Zase šifra na výbornou!

Cestu k rozcestí modré a zelené (k Anthroposu) jsme si zkrátili trolejbusem. Vyfasovali jsme šifru s názvem transformace. Né, že bych se chtěla opakovat, ale i tahle šifra byla čistá a hezká. Dokonce jsme pronesli něco ve smyslu, že byla možná až moc lehká. To jsme ještě netušili, že se s ní o pár hodin později setkáme znovu a bude pro nás šifrou konečnou.

Po stylu Šimona a Matouše jsme podruhé zamířili na Riviéru. Světlušek ubylo a atmosféra byla mírně depresivnější než když jsme start opouštěli, protože tu bylo ještě docela dost týmů, které čekaly na vysvobození v podobě osmé hodiny večerní a prozrazení řešení. Nám ale nálada směřovala spíš na opačnou stranu škály. Dostali jsme identické zadání startovní šifry a měli jsme tzv. předřešeno. Slepili jsme pásku druhým způsobem a eliminovali tak písmenka, která nám vycházela navíc při hledání druhého řešení o pár hodin dřív. Cesta překvapivě vedla na Červený kopec.

Takhle si pamatuju Tmou - výstup do kopce, pak bych čekala údolí, pak zas nějakou kótu. Letošní zkrácení trasy mělo ale taky něco do sebe. Výhled na noční Brno byl fajn satisfakcí za letošní (náš) jediný delší výstup. Při řešení této šifry jsme konečně poprvé rozložili karimatku vyhandlovanou od uTratů ve vlaku za šifrovací pomůcky a neřešili ve stoje. Pohádka o Červené Karkulce se mi z těch šifer, co jsme letos viděli, líbila asi nejmíň, ale nic to nemění na tom, že jsme měli po tři čtvrtě hodině vyřešeno.

Obdrželi jsme další předmět hry. Pexeso. Vzpomněla jsem si na letošní Osud a osudové kvarteto, s kterým jsme strávili krásných pár hodin záseku. Tentokrát se ale nic takového nekonalo. Princip šifry byl velmi elegantní a zase nás přiměl zapojit týmového ducha. Mám ráda šifry, kde se můžou zapojit všichni najednou.

Z toho, že k Anthroposu s námi mířily jak Pralinky, tak Chlýftým, jsme usuzovali, že si nevedeme špatně. Transformační šifru II jsme vyzvedávali pár minut po jedenácté. Tady ovšem, aniž bychom o tom zatím měli tušení, naše úspěchy na letošní Tmou skončily. Že dostaneme stejnou šifru jako před pár hodinami, jsme očekávali. Proto jsme k Antroposu mířili jen ve dvou a zbytek týmu šel rovnou na Riviéru. Hledat 200 metrů východně od "r". Naše původní řešení semaforů totiž bylo "Riviéra R". Že v něm máme chybu, jsme zjistili až ověřením, když 200 ani víc metrů východně od Riviéry žádné další stanoviště nebylo. V hledání neexistujícího stanoviště jsme rozhodně nebyli sami. Na celé situaci bylo zlé, že vůbec nebylo jasné, co dělat dál. Zda máme hledat jiné řešení šifry transformace nebo zda jsme přehlédli něco stěžejního. Co tedy řešit? Nakonec jsme se shodli, že řešit budeme transformace, protože je tam nevyužitá prázdná cesta a nevyužitý osmý semafor. V mezičase se výrazně ochladilo, spásný nápad se vydal na dalekou cestu a vůbec to chtělo přesun proti trudomyslnosti. Zvítězil nápad svézt se kousek do centra do nějakého nonstopu. Po cestě jsme poškádlili Majka s Lydkou a zapadli do prvního otevřeného podniku, kde bylo místo k sezení. To obnášelo proplést se oblaky tabákového dýmu k volnému stolu. Dovnitř se mi moc nechtělo, ale tak lepší trochu smrdět kouřem než mrznout. Asi není potřeba dodávat, že pravý nápad nepřišel, přestože nápadů na řešení jsme měli spoustu. Místo nápadu přišlo akorát Jádro, které se nás zeptalo, zda jsme ještě neoslepli a zase zmizelo. Vůbec se jim nedivím. Můj původní názor, že lepší je být cítit kouřem než mrznout se ukázal jako lichý. Na zpáteční cestě vlakem se po našem příchodu proměnilo kupé z nekuřáckého na silně kuřácké, což nám dokázal mimo jiné i opovržlivý pohled průvodčího. Čímž jsem tedy nakousla, že někdy kolem čtvrté ranní nás opustil Jindra a my ostatní jsme to zabalili v sedm ráno a Carl Maria von Weberem se navrátili zpět do Prahy.

Když mi Kuba ze Seš-losti v poledne volal, jak jsme dopadli, a při té příležitosti prozradil řešení transformace, obrazně jsem si rvala vlasy. Nebylo to zas tak těžké. Bylo to prostě nápadové. A nápadové šifry nám nejdou. To jsme si ověřili už po několikáté. Loňské matičky a letošní transformace mě nutí přemýšlet nad tím, jak to asi dopadne do třetice...

Ať tak či onak - šifrovací hry jsou sport, krásný sport, a není každý den posvícení. Gratuluju všem vítězným týmům a ještě mnohem víc gratuluju uTratům, kteří nás porazili na celé čáře!

Děkuju orgům za velmi nápaditou, i když lehce matrixovskou hru, která nám řádně zamotala hlavu, a těším na se příští ročník. Tak určitěěě i s občankou :-)

Za tým poTrati sepsala Lída

© 2007-2018 - Ludmila Obdržálková